Co udělat, když ve výkladní skříni uvidíme odraz svého dávno zemřelého rodiče a po chvíli pochopíme, že to jsme my sami?

Kniha se s velkou laskavostí, humorem a nadhledem vypořádává se situacemi, které přináší stárnutí. Může to být například šok, jenž utrpíme při náhlém zjištění, kolik nám je, různé známky stárnutí, strach z „neviditelnosti“, stavy zuřivosti a protesty spojené s omezením tělesných sil, erotické touhy, ageismus, stud za nemoci, hierarchie stárnutí, stereotypizace, ztráta „životního svědka“, protijed na stařecký pesimismus a další. Patnáct kapitol, částečně úvahových, částečně návodných, částečně proložených situacemi ze života klientů i terapeutky, se zaměřuje na překvapivost stárnutí a nabízí různé návody, jak se s touto situací konstruktivně vyrovnat.