Románu zachycuje hlasem člena profesionální ostrahy Michela s mrazivým odstupem – bez jakéhokoli úlevného komentování, pouhým „popisem dění“ – slepou oddanost disciplíně v odlidštěném prostředí hlídaného podzemního parkoviště. Izolace a nesnesitelné životní podmínky tu mění přátelství a souručenství v absurdní násilí, kázeň se přetváří v animálnost. Tragikomickou svědomitost a bezdůvodné přesvědčení o vyšším poslání v nesmyslných úkonech ukázal Terrin v tomto alegorickém románu s prozatérskou brutalitou: tento svět je natolik děsivý, že raději věříme, že je pro nás nachystán jako zkouška a naším úkolem je v ní obstát – bez ohledu na související ztráty.