Sladké řeky pramenící v mořích, odborové svazy mluvících koček, krtek instalatérem v bordelu pro dámy. Sabrina Karasová se ve svých prózách stejně jako v běžném dni pohybuje na hranici snu a reality. V jejím vlastním životním příběhu i v psaní však tyto pojmy ztrácejí své definice a jasné kontury. Autorka roky věří určité skutečnosti, faktu nebo zážitku, aby se pak náhodně přesvědčila, že šlo o sen. Nikdo se ale nediví, že se snový prožitek vzápětí promění v realitu a skutečně se stane, takže vize nabývá statusu splněné věštby. Autorka si svůj setrvalý pobyt v denním snění vysvětluje nízkým tlakem a vyšším podílem theta vln v bdělém EEG spektru. Vliv okolí není vyloučen.