Jméno teonanácatl bylo dáno jednomu či několika druhům psilocybinových hub v aztézkém jazyce nahuatl. Po dobytí dnešního Mexika Španěly bylo toto jméno překládáno jako "maso bohů", čehož využili španělští misionáři k tomu, aby zakázali aztécké obřady, při nichž se tyto houby uživaly, přirovnali k rituálnímu uctívání ďábla. Chápali je jako ďábelskou variantu přijímání těla Kristova při obřadu eucharistie, a proto se cítili oprávněni indiánské náboženské zvyky zakázat. Etnomykolog R. Gordon Wasson, který šamanské rituální užívání psilocybinových hub v současných indiánských společenstvích Mexika znovu objevil, však poukázal ve své knize The Wondrous Mushroom z roku 1980 na to, že pojem teonanácatl by mohl být přeložen také jako "zázračná houba", "posvátná houba", nebo dokonce "houba budící posvátnou úctu", což by bylo i správnější...

Dokonce i vědecká studie vědomí, která byla ve středním proudu psychologie či kognitivních věd dlouho považována za nemyslitelnou, znovu přichází ke slovu. Vhodný epistemologický rámec pro systematickou studii subjektivních zážitků poskytuje filosofie radikálního empirismu, zformulovaná před více než sto lety Williamem Jamesem. Radikální empirismus je "empirický" v tom, že veškeré poznatky jsou založené na pozorování, tj. na zkušenosti. A "radikální" v tom, že z oblasti studia nejsou žádné zkušenosti vyloučeny (James, 1912/1996). Tato kniha, která přináší popisy zážitků lidí s psilocybinovými houbami jejich vlastními slovy, tedy stejně jako kniha o ayahuasce přispívá do jakési utvářející se databáze lidských zkušeností s vizionářskými rostlinami. Dalším krokem vědecké studie by bylo vysledovat u těchto zážitků určité podobnosti, abys se dal odvodit jejich vztah k objektivnímu, hmotnému světu. Proto v této knize také uvádím přehled toho, jaký názor mají na tyto pozoruhodné organické a duchovní bytosti a jejich silný vliv na lidské vědomí objektivní přírodní a společenské vědy (ekologie, biologie, chemie, farmakologie, antropologie a psychologie)...